reklamyzdeprosím
nápady na blog čerpámzde!
někdy něco stahuju tady

momentálně nespřáteluju !!!

zadání do 4.kolo VGS

Hororové příběhy jen pro odvážné

26. listopadu 2008 v 19:51 | já

Smrt


Asi před dvěma lety mi zemřel nejlepší kamarád Michal. Už ve čtrnácti se začal zabývat černou magii. Říkala jsem si, že ho ty čáry máry stejně brzo přestanou bavit. Ale za pár měsíců se opravdu změnil. Byl najednou strašně uzavřený a všechny kolem sebe nenáviděl. Nikdo nechápal proč. Nikdo s ním o tom nechtěl mluvit, protože z něj měli strach. Přiznám se, že já také, ale stejně jsem mu chtěla pomoci. Jeho rodiče s ním byli jednou u psychiatra a ten si ho nechal v léčebně na pozorování. Jednou jsem za ním šla. Myslela jsem si, že mě nebude chtít ani viděl, ale byl strašně rád. To co mi řekl, mě pěkně vyděsilo. Prý v něm byl převtělený duch nějakého vraha, a proto se ke všem dřív tak choval. Prý ho ale nějakým kouzlem vymýtil a je v pohodě. Za nějakou dobu ho pustili domů, protože byl v pořádku. Všechno bylo zase jako dřív. Ale jednou večer za mnou přišel Michal celý vyděšený a řekl mi, abych druhý den nikam nechodila a zůstala celý den doma. Nechtěl mi říct proč, ale já mu to slíbila. Byla jsem zmatená, protože jsem níčemu nerozuměla. Druhý den se vše nemile vyjasnilo. Rodiče mi řekli, že se Michal oběsil v parku v naší vesnici. Nic jsem nechápala a byla jsem na dně. Michalovy rodiče mi potom donesli dopis, který Michal napsal krátce předtím, než se zabil. Napsal mi, že v něm byl zrovna ten duch převtělený. Věděl už předem, že se to stane, a proto mě varoval. Prý by mě zabil kdybych tenkrát nezůstala doma. Všechno do sebe zapadalo. Skoro každý večer jsem chodila do toho parku s kamarádkou. Michal mi to zakázal tam jít a prý se raději zabil, než aby mi ublížil. Nemohl se toho ducha zbavit, a proto dal svůj život za můj. Každý rok v ten den, kdy se to stalo, slyším jak mi šeptá, že mě má rád a počká na mě tam nahoře.


Strašidelná párty


Hrozně ráda pořádám různé párty. Nedávno jsem pozvala pár kamarádek. Dělaly jsme všelijaký blbůstky a o půlnoci jsme si řekly, že zkusíme vyvolávat duchy. Já na takové věci věřím, ale mám z nich i trochu strach. Vyvolávaly jsme ducha jednoho kluka. Jmenoval se Petr a bydlel v naší ulici. Rozešel se s holkou, kterou měl hrozně moc rád a ve vzteku jí hodil v noci cihlu do okna. Zabil ji. Petra našli druhý den oběšeného v jeho pokoji. Je to jen báchorka, kterou nám vyprávěla babička, ale my jsme jí věřili. Byly jsme usazené kolem svíčky a já jsem pronesla zaříkadlo, Pak jsem otevřela oči a řekla jsem: ,, Petře, jestli jsi přítomen v této místnosti, dej nám znamení". Najednou vletěla dovnitř cihla a trefila moji kámošku Evču! A další! Začaly se na nás řítit cihly a my postupně padaly k zemi a pak...pak jsme se naráz vzbudily. Nejdříve jsme se na sebe nechápavě podívaly. Beze slova. Pak jsem se podívala vedle sebe. Na zemi ležela cihla a střepy u okna. Od té doby jsme už duchy nikdy nevyvolávaly!


Kočičí amulet


Cestou domů chodím vždy kolem malého rybníku u lesa.Jednou jsem cestou domů našla v trávě řetízek.Zvedla jsem ho a když jsem si ho pořádně prohlédla, zjistila jsem, že na něm je přívěšek ve tvaru kočičí hlavy.Řetízek se mi moc líbil.A tak jsem si ho hned dala kolem krku a šla jsem domů.Ale v dalších dnech se mi nic nedařilo-moje nejlepší kamarádka se se mnou příšerně pohádala, ve škole jsem dostávala jen špatný známky a nakonec jsem zjistila, že mě přítel podvádí!Že by za mou sůlu mohl můj řetízek?To jsem nevěděla, ale rozhodla jsem se, že ho zase raději vrátím.Šla jsem k rybníku a velkým obloukem jsem ho do něho hodila.Od toho okamžiku se všechny moje problémy samy od sebe vyřešily.Ale když jsem šla za pár dní zase kolem jezírka, nevěřila jsem svým očím: na hladině plavala spousta mrtvých ryb!


Přítelkyně


Moje přítelkyně Petra a já jsme se zanly od školky.Všechny ty roky jsme byly nerozlučné kamarádky.Nikomu se nepovedlo nás rozdělit.Ale potom přišla Dana...Byla v naší třídě nová a hned od začátku všechno po Petře napodobovala.Sledovala nás na každém kroku.Všechno, co Petra udělala, ona také.Nakonec se nám to zdálo docela vtipné a nic špatného nás přitom nenapadalo.Později nám to už ale začalo být divné.Jednoho dne knám Dana přišla a řekla: Petro, od zítřka jsme mi dvě spojené.A ty, Kláro se raději už teď rozluč se svou kámoškou.Měla jsem hrozný šok, ale nedala jsem na sobě nic znát a mlčela jsem.Příští den jsem nemohla Danu nikde najít.Když přišla Petra a já jsem ji pozdravila, zjistila jsem, že sní není něco v pořádku.Měla jsem pocit, jako by přede mnou stála Dana.Od toho dne už mě Petra nikdy ani nepozdrasvila a já jsem jí raději šla z cesty.Dana už do školy nepřišla, učitelka nám řekla že se odstěhovala...


Tajemný obraz


Jednou v zimě (už byla tma) jsem neměla co dělat, tak jsem si začala číst.Najednou jsem slyšela nějaké skuhrání.Venku začalo pršet.Myslela jsem si, že se mi to zdálo, tak jsem šla spát.Buch§Slyšela jsem, že něco spadlo.strašně jsem se lekla, protože jsem byla doma sama.Rozsvítila jsem si, abych se koukla co to bylo.Náhle zhaslo světlo!Nic jsem neviděla, tak jsem šla spát.V noci jsem se vzbudila a viděla nějakou postavu.Myslela jsem, že to byla mamka, tak jsem zase usnula.Ráno jsem se probrala a na lednici byl vzkaz: budu spát u babičky.Já na to zapoměla.Máma spala u babičky.Tak co to bylo u nás doma?Najednou jsem uviděla svého křečka, jak utíká po pokoji.Vžďyt byl zavřený!Co se večer stalo?Co, nebo kdy byl u nás?To ještě nevím, ale chci to co nejdřív zjistit!


Jizva


Po autonehodě, kterou jsem zažila jako šestiletá, mi na obličeji zůstala ošklivá jizva.Když jsem před nedávnem o půlnoci šla vyvenčit našeho pejska, uviděla jsem na lavičce u břehu řeky ženu.Přátelsky mi pokynula, abych si sedla vedle ní.Viděla jsem, že je překrásná.Obě dvě jsme mlčky pozorovaly hladinu.Najednou její ruka se dotkla mojí jizvy.Ikdyž mi to bylo trapné, nikdy jsem se tak dobře necítila.Po chvíli jsem se s ní rozloučila a šla domů.Ve svém pokoji - jsem se náhodou podívala do zrcadla.Moje jizva zmizela!Rozhodla jsem se, že znovu poběžím k řece.Ta žena stále seděla na lavičce, ale přes obličej měla černý šátek.Když jsem k ní přišla, opatrně jsem zvedla šátek a podívala jsem se jí do obličeje.Najednou jsem na jejím čele poznala svou jizvu.Ta žena se na mě usmála a řekla:Buď šťastná...


Věřte - nevěřte


1) Peter a Sophie


Muž jménem Peter zkoumal nadpřirozené jevy. Za celou dobu 20-ti let nepřišel ani na 1 pravdivý případ. Na paranormální jevy nevěřil, až do chvíle, kdy přijel do malého městečka a seznámil se s milou dívkou Sophií. Vždy, když ji chtěl doprovodit večer domů, nechtěla. Vždyť prý bydlí naproti v domě s číslem 13. Takto se Peter se Sophií scházel asi týden. Jednoho dne ale Sophie nikde nebyla. Peter se tedy šel zeptat naproti do domu s číslem 13. Tam mu však řekli, že tam nikdo takový nebydlí a že ten dům už 20 let patří nějaké rodině. Vtom však Peter uviděl Sophii, jak utíká směrem ke hřbitovu. Peter se rozběhl za ní, ale Sophie zmizela. Peter stál u hrobu nějaké Sophie, která zemřela před 20-ti lety.


2) Záhadná Dívka


Jako každé ráno jsme s Tomem běhali. Ani nevím, z jakého důvodu jsme běželi jinou trasou. Uviděl jsem krásnou dívku. Hned jsem k ní běžel a Tom zamnou. Nemohu se dostat dovnitř, zabouchla jsem si doma klíče a rodiče odjeli pryč na celý víkend. To se nějak vyřeší. Podařilo se mi otevřít špatně zavřené okno. Tan dům byl fakt krásnej, akorát ta holka byla nějaká divná. Nabídla nám pití, ale moc se snáma nebavila. Potom jsme radši odešli. Na druhý den jsem ji chtěl zase vidět, ale když jsme přiběhli k tomu domu, byl styrý a vypadal jak barabizna. Stál tam muž. Kde je ta krásná dívka? Jaká dívka? Tenhle dům se dnes bude bourat a nikdo vevnitř nebyl už 30 let. To není možné, my jsme tak byli včera. Tom, já a ta holka. No dobrá, otevřu vám a podíváme se dovnitř, ale opatrně ta podlaha je už hodně stará. Když jsme vešli, všude byly pavučiny a prach, ve kterém byly vidět naše šlápoty ze včerejška. Najednou ty její šlápoty zmizeli a ozval se smích. Také na stole byly vidět otisky skleniček. Raději jsme všichni utekli. Později jsem se dozvěděl, že tam kdysi bydlela rodina a také měli dceru. Rodiče odjeli na víkend na chatu. Ta dcera spáchala sebevraždu. To se ale stalo před 30- ti lety.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela harazímová Michaela harazímová | Web | 6. prosince 2008 v 16:54 | Reagovat

tak to je hustý! bojim bojim!!

2 Krasty Krasty | Web | 6. prosince 2008 v 16:58 | Reagovat

Odkud si to opsala?nebo je to pravda?

ALE I TAK JE TO HUSTÝ!!!

BYCH SE ASI POSRAL KDYBY SE MI COKOLIV Z TOHO STALO...

3 Kiwajos Kiwajos | E-mail | Web | 5. března 2009 v 17:41 | Reagovat

Ja bych kadila magi v kostkach stat se mi neco takovyho!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama